Vyjádření vědecké rady Právnické fakulty UK v Praze k věcnému návrhu zákona o vysokých školách ze dne 1. 12. 2011

K věcnému návrhu zákona o vysokých školách

1.   Návrh po věcné i po formální stránce neodpovídá požadavkům na věcný záměr zákona. Nesplňuje ani požadavky Legislativních pravidel vlády, které vyžadují mj. podrobnou analýzu právního a skutkového stavu, zhodnocení nezbytnosti změny právní úpravy, jakož i jejího případného rozšíření (srov. čl. 2). Z věcného řešení by pak mělo být zřejmé (čl. 4 odst. 1 písm. c/), že navazuje na provedené zhodnocení.

2. Hodnocení platné úpravy je prakticky bez argumentů a dotýká se spíše jednotlivostí než celku. Zčásti je sporné: např. lze mít pochybnosti o závěru, že zákon „opustí dosavadní regulaci poměrů fakult“ (u hodnocení sub 3, v části nazvané „předpokládaný obsah zákona“ pak sub 2 písm. b/), neboť předkladatelé zřejmě skutečně neporozuměli tomu, co nazývají “autonomií fakult” (sub 5), podle záměru byla “překonána koncepce speciální úpravy řízení” (sub 6), čemuž ve většině studijních věci nelze přisvědčit, návrh se dovolává “současné” interpretace poměru mezi státní správou a samosprávou, aniž by sdělil alespoň prameny, z nichž vycházel. Návrh také řadu institutů opomíjí, popř. je zmiňuje jen okrajově, takže není jasné, jakou podobu by jejich právní úprava měla mít. Terminologie je nejednotná, řešení často nepodložená. Provedená analýza a následný návrh úpravy by nemohly posloužit ani jako podklad k novelizaci.

3. Návrh jednoznačně směřuje k posilování státních zásahů a k politickému ovlivňování vysokých škol. Dostává se do konfliktu nejen s akademickými právy a svobodami (prakticky o nich nemluví), ale i s principy samosprávy korporace. Jedním ze základních práv veřejnoprávní korporace je vytváření orgánů jejími členy. Tento pojmový znak je ovšem odstraněn, a to už je problém ústavní. Návrh popisuje velmi složitý proces ustanovování rektora vysoké školy, proces, v němž by hlavní roli měl mít orgán stojící vně korporace – rada vysoké školy, “pověřená péčí o naplňování jejího poslání stanoveného statutem”, jejíž členy jmenuje ministr. Oprávnění rady jsou natolik rozsáhlá, že i ostatní orgány vysoké školy by jí zcela podléhaly. Senát nebo vědecká rada vysoké školy (která u některých vysokých škol nemá být vůbec ustanovena!) fakticky ztrácejí vliv na řešení podstatných záležitostí vysoké školy.  Jedná se o přímý útok na autonomii a akademické svobody veřejných vysokých škol.  Bez propojení vědy a výuky a bez akademických svobod není vysoká škola.

4. V návrhu je celá řada nedopracovaných částí, některé pasáže se opakují, závěr v jedné části pak často popírají konstrukce v partiích následujících. Příkladem může být, vedle výše zmíněných, nezvládnutý návrh na zřízení Národní akreditační agentury, jejíž obsazení by mělo být výlučně v rukou ministra. Následně zmíněná “pověřená hodnotící organizace” má nejistou formu i personální obsazení. Představa, že vysokou školu bude možná hodnotit organizační složka státu složená z úředníků s bakalářským diplomem, přičemž část nákladů bude hradit samotná vysoká škola, je skutečně kuriózní. Návrh se dostává sám se sebou do rozporu, na jedné straně tvrdí, že hájí autonomii, na straně druhé ji likviduje. Zásadní připomínky je možno mít i ke změně dosavadního způsobu habilitací a profesorského řízení.  Navrhovaný, navíc jen vágně definovaný model, by byl degradací vysokoškolského prostředí. Věcný záměr v několika pasážích dokonce vychází v úpravě otázek souvisejících s evropským právem se stavem před přijetím Lisabonské smlouvy, Radu Evropy řadí mezi instituce EU apod.

5. Návrh věcného záměru nebyl dostatečně diskutován s reprezentací vysokých škol, ačkoli jej za takový ministr školství vydával (prohlášení předsednictva ČKR z 16. 11.). Nabízí se otázka, proč byl ve spěchu předložen k projednání nezpůsobilý návrh, který nemůže být seriózním základem pro vypracování zákona.