14. září 2009
Na anketní otázky odpovídá Prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc.
Mohl byste nám prozradit, jaké povolání jste si představoval, že budete vykonávat, když jste chodil do základní školy a co nakonec rozhodlo o Vaší volbě?
Zpočátku jsem chtěl být kuchařem na zaoceánské lodi, ale už asi od druhé třídy jsem se - pod vlivem studia atlasu hub - rozhodl stát se ppřírodovědcem. Svůj zájem o biologii jsem postupně prohluboval a po přechodu na střední školu jsem se nakonec přiklonil spíše k chemii. Rozhodující vliv na mne měli vynikající učitelé - nejprve biologie na základní škole, později chemie na gymnáziu. Pokračování rozhovoru zde
Vybavíte si okamžik, kdy Vám vědecká činnost přinesla největší radost?
To je těžké - proto, že se taková radost dostavuje opakovaně, vždy, když se podaří vyřešit nějaký technický problém, nebo když člověka najednou "osvítí" a pochopí souvislosti, které mu dlouho unikaly.
Za posledních dvacet let se věda hodně změnila. Jaký vývoj předpokládáte ve Vašem oboru v následující deseti letech?
Potíž je v tom, že největší změny jsou vždy nepředvídatelné. To, co se předvídat dá: rostoucí možnosti výpočetní techniky a modelování struktur, ohromný nárůst kvantity informací (identifikace dalších proteinů, určování jejich struktury a vzájemných interakcí). Doufám také, že se díky tomuto nárůstu podaří lépe pochopit, jak se struktura bílkovin utváří.
Ve svém projevu u příležitosti jmenování profesorů v říjnu 2008 ministr školství zmínil: "Akademický svět bývá někdy stereotypně vnímán jako centrum potenciálního odporu vůči stávajícímu společenskému uspořádání". Jaké kroky byste doporučil budoucímu ministrovi školství?
Řekl bych, že ministr měl spíše než s touhou akademického světa věci měnit obtíže s jistým odporem proti tomu, co chtěl měnit on sám. Obecně mám pocit, že vysokoškolští pedagogové a vědci jsou spíš konzervativní: aspoň já sám dávám před revolucemi přednost evoluci. A, bohužel, stálou bolestí českého školství je podle mne přemíra reforem. Mohl-li bych tedy radit: určitě bych radil uvážlivost, a každý krok důkladně promýšlet a probrat s těmi, jichž se bude týkat.